URO/QZM5 Lingvistika odborného jazyka (španělský jazyk)

Zkouška má část písemnou a ústní. Podmínkou k připuštění k ústní části zkoušky je výsledek „prospěl" u části písemné.

 

Písemná část:

Písemný překlad odborného textu

Rozsah - 1 normostrana souvislého textu

Trvání testu: 3 hodiny

Možno použít výkladový i překladový slovník + přístup na internet

 

Ústní část

Student si losuje dvě otázky, jednu z oddílu A a jednu z oddílu B následujícího seznamu. Zkouška probíhá v češtině.

 

A - Obecná lingvistika

  1. Lingvistika jako vědní disciplina, lingvistika obecná a speciální, teoretická a aplikovaná, základy lingvistické metodologie, model a teorie, jazyk lingvistiky.
  2. Definice jazyka, jazyk jako systém, teorie znaku, pojem struktury, langue a parole, vztahy syntagmatické a paradigmatické, centrum a periferie, synchronie a diachronie, funkce jazyka.
  3. Dvojí artikulace řeči, základní jednotky jazyka, jazykové roviny (plány) a disciplíny, nejvlivnější současná pojetí stratifikace jazyka (analýzy).
  4. Diachronie – fylogeneze jazyka, příčiny jazykových změn, konvergence a divergence.
  5. Jazyky – typologie a univerzálie.
  6. Korpusová lingvistika a lingvistická metodologie. Korpus vs. introspekce. Validita a reliabilita ve výzkumu. Reprezentativnost korpusu; pojem reprezentativnosti dat.
  7. Základní statistika v korpusu: četnost (frekvence) absolutní a relativní, ARF, srovnání četnosti. Měření souvýskytu (MI-score, T-score a další míry). Pojem „kolokace".
  8. Přehled dějin lingvistiky – předvědecká lingvistika, lingvistika 19. století.
  9. Přehled dějin lingvistiky – hlavní směry 20. století. Evropský a americký strukturalismus, Pražská škola.
  10. Přehled dějin lingvistiky – Generativní lingvistika, Kognitivní lingvistika.
  11. Pragmatika (mluvní akty, presupozice, reference a deixe, konverzační maximy, implikatury).

 

B - Lingvistika odborného jazyka

 

Specifika odborného jazyka

  1. Odborný jazyk, styl odborný a administrativní. Typologie odborných textů.
  2. Morfosyntaktické zvláštnosti administrativně – právní španělštiny.
  3. Morfosyntaktické zvláštnosti odborné španělštiny – jazyk vědy a techniky.
  4. Termín a terminologie. Obecná charakteristika termínů, slovotvorné postupy v jazyce a jejich aplikace na odborný jazyk. Neologismy.
  5. Lexikálně – stylistické zvláštnosti právní španělštiny. Etymologie španělských právních termínů: latinské, řecké, arabské a jiné zdroje.
  6. Stratifikace španělské právní terminologie podle odbornosti termínu (vocabulario técnico, vocabulario semitécnico, general de uso frecuente en Derecho). Slovní zásoba právního jazyka (právní termíny, slovní spojení, jazykové šablony) – aplikace na španělštinu.
  7. Vybrané slovotvorné postupy v právní terminologii (palabras compuestas, palabras complejas, palabras derivadas, palabras parasintéticas).
  8. Významové vztahy mezi španělskými právními termíny: synonymie, homonymie, falsos amigos, polysémie, antonymie, metafora.

Teorie překladu

  1. Překlad jako mezikulturní komunikace
  2. Překladatelské postupy
  3. Vnětextové faktory překladu
  4. Vnitrotextové faktory překladu
  5. Odborná terminologie a překlad

 

Literatura:

Alcaraz Varó, E. – Hughes, Brian (2002), El español jurídico, Ariel, Madrid.

Álvarez, M. (1997), Tipos de escrito III : Epistolar, administrativo y jurídico, Arco, Madrid.

Calvi, M.V. - Bordonaba Zabalza, C. – Mapelli, G. - Santos López, J. (2009), Las lenguas de especialidad en español. Roma, Carocci.

Čermák, F. (2007), Jazyk a jazykověda, Praha, Karolinum.

Čermák, F. , Klímová, J., Petkevič, V. (2000), Studie z korpusové lingvistiky, Karolinum, Praha.

Černý, J. (1996), Dějiny lingvistiky, Olomouc, Votobia.

Černý, J. (1998, 2008), Úvod do studia jazyka, Olomouc, Rubico.

de miguel, e. (2000), El texto jurídico - administrativo: análisis de una orden ministerial. Círculo de lingüística aplicada a la comunicación. Departamento de Filología Espanola III, Facultad de Ciencias de la Información, Universidad Complutense de Madrid.

Dubský, J. (1988), Capítulos de estilística funcional comparada. Kapitoly z porovnávací funkční stylistiky. SPN, Praha.

Dubský, J. (1989), Základy španělské lexikologie pro překladatele a tlumočníky. SPN, Praha.

Erhart, A. (1990), Základy jazykovědy, Praha, SPN.

Hajičová, E. – Panevová, J. – Sgall, P. (2002), Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky, UK Praha, Praha.

Karlík,  P. (1996), Základní funkce deagentizace a dekauzativizace. Sborník prací FF MU v Brně, A 44, Brno.

Knittlová, D. – Černý, J. – Mohaplová, A. (1990), Funkční styly moderní španělštiny. Univerzita Palackého, Olomouc. 

Knittlová, D. (2003). K teorii i praxi překladu. Univerzita Palackého, Olomouc.

Knittlová, D. (2010). Překlad a překládání. Univerzita Palackého, Olomouc.

Mounin, Georges (1999). Teoretické problémy překladu. Karolinum, Praha.

Nánez, e. (1998), "Consideraciones sobre el lenguaje administrativo", Carabela (2a etapa), 44, s. 138-143.

Ostrá, R.– Spitzová, E. (1987), Úvod do studia románských jazyků, Brno, Masarykova univerzita.

Palek, B. (1989), Základy obecné jazykovědy, Praha, SPN.

Suau Jiménez, F. (2010), La traducción especializada, Arco Libros, Madrid.

Šabršula, J. a kol. (1983), Základy jazykovědy pro romanisty, Praha, Univerzita Karlova.

Šabršula , Jan (2000). Teorie a praxe překladu, Universitas Ostraviensis, Ostrava.

Tomášek, M. (1987), K některým otázkám stylového rozvrstvení právního jazyka. Právník, 1/1987, s. 65-75.

Tomášek, M. (1998, 2. vyd. 2003). Překlad v právní praxi. Linde, Praha.

MENU