V rámci ústní zkoušky si student losuje dvě otázky:
1) Okruh A–C
2) Okruh D
A - Fonetika a fonologie francouzštiny
1. Fonetika a fonologie, jejich předmět zkoumání, jednotky. Fonetická a fonologická transkripce
2. Mluvní orgány a jejich funkce, akustické charakteristiky lidské řeči
3. Hláskový systém francouzštiny
4. Francouzské samohlásky
5. Francouzské souhlásky a polosouhlásky
6. Zvuková výstavba souvislé promluvy
B - Francouzská lexikologie a sémantika
7. Předmět lexikologie a sémantiky. Lexikální jednotka a slovo.
8. Současné francouzské lexikum a jeho původ. Prostředky obohacování slovní zásoby. Výpůjčky.
9. Derivace (derivační pravidlo, prefixace, sufixace, parasyntéza, regresivní derivace). Konverze, aferéza, apokopa. Zkratky a zkratková slova.
10. Kompozice ("composition populaire" a "composition savante").
11. Slovo jako jazykový znak. Pojem, význam, reference.
12. Systém v lexiku. Onomaziologické a sémaziologické studium. Strukturalistické přístupy k popisu lexikálního významu
13. Lexikální vztahy. Synonymie a antonymie. Homonymie a polysémie. Paronymie.
14. Změny významů a jejich příčiny.
15. Lexikografie.
C – Francouzština v kontextu románských jazyků
16. Lidová latina a románské jazyky (latina klasická a lidová, proces
romanizace)
17. Diferenciace lidové latiny, vznik francouzštiny (hlavní fonetické,
morfologické a syntaktické změny)
D - Morfologie a syntax
1. Třídění slov, slovní druhy a jejich klasifikace
2. Substantiva – základní morfologické kategorie a syntaktické funkce
3. Adjektiva – základní morfologické kategorie a syntaktické funkce
4. Slovnědruhová kategorie určovatelů, jejich funkce
5. Zájmena, jejich klasifikace a funkce
6. Číslovky a číselné výrazy, jejich klasifikace a užívání
7. Morfologické kategorie francouzských sloves (přehled).
8. Systém slovesných časů v indikativu, tvoření a funkce.
9. Systém slovesných časů v konjunktivu (subjonctif), tvoření a funkce.
10.Jmenné tvary sloves, tvoření a funkce.
11.Časová souslednost v indikativu a v konjunktivu. Přímá, nepřímá a polopřímá řeč.
12.Použití konjunktivu v hlavních a vedlejších větách
13.Slovesa plnovýznamová a pomocná, polopomocná slovesa a opisné slovesné vazby – jejich funkce a použití.
14.Vid a povaha slovesného děje. Prostředky vyjádření PSD ve francouzštině.
15.Příslovce. Předložky. Spojky
16.Věta a výpověď, syntaktická a komunikační struktura věty, typologie syntagmat.
17.Přísudek jako syntaktické a/nebo sémantické centrum věty. Přísudek slovesný a jmenný. Shoda přísudku s podmětem a s předmětem.
18.Aktanty: podmět, předmět přímý, předmět nepřímý (vč. původce děje). Konstrukce, které mění valenční strukturu (pasivum, zvratné a neosobní konstrukce, faktitiva).
19.Mimovalenční doplnění slovesa.
20.Pořádek slov ve větě, bezpříznakový a příznakový slovosled, aktuální členění dislokace.
21.Druhy vět podle postoje mluvčího (modalita): zápor, otázka, rozkaz. Modální slovesa.
Studijní literatura:
DOHALSKÁ, M. – SCHULZOVÁ, O. (2003), Fonetika francouzštiny, Praha, Karolinum.
MUNOT P. – NÈVE F.-X. (2002), Une introduction à la phonétique, Céfal, Liège.
LÉON, P.-R. (2005): Phonétisme et prononciations de français, Paris, Armand Colin.
NIKLAS-SALMINEN, A. (1997), La lexicologie, Paris, A. Colin.
LEHMANN, A. - MARTIN-BERTHET, F. (2008), Introduction à la lexicologie: sémantique et morphologie. 3. éd., revue et actualisée. Paris: Colin,.
ŠABRŠULA, J. (1983), Základy francouzské lexikologie, Praha, SPN.
DUCHÁČEK, O. (1971), Francouzské významosloví, Praha, SPN.
TOURATIER, C. (2000), La sémantique, Armand Colin/HER, Paris,
OSTRÁ, R. – SPITZOVÁ, E. (1993), Úvod do studia románských jazyků, Praha, SPN.
ŠABRŠULA, J. a kol. (1980), Úvod do srovnávacího studia románských jazyků, Praha,
SPN.
RIEGEL, M. – PELLAT, J.-C. – RIOUL, R. (2004), Grammaire méthodique du français, Paris, Quadrige.
GREVISSE, M. (1991), Le bon usage, Paris, Duculot.
GREVISSE, M. – GOOSSE, A. (1995), Nouvelle grammaire française, Louvain-la-Neuve, DeBoeck – Duculot.
ŠABRŠULA, J. (1986), Vědecká mluvnice francouzštiny, Praha, Academia.
HENDRICH, J. – TLÁSKAL, J. – RADINA, O. (2001), Francouzská mluvnice, Plzeň, Fraus.
WILMET, M. (1998), Grammaire critique du français, Paris, Hachette.
