Tupá Linda

Šlechtična a sňatek v raném novověku ve světle svatebních smluv

Diplomová práce se zabývá šlechtickým sňatkem a následným manželským soužitím, přičemž jako základní pramen byly využity svatební smlouvy šlechtičen z let 1550-1650. Vznik těchto písemností uzavíral rituál zásnub, po kterém následoval sňatek. Svatební slavnost představovala v životním cyklu šlechtičny raného novověku velký předěl. Dívka se stávala manželkou a posléze zpravidla také matkou. Aby však postavení manželky nebylo závislé výhradně na jejím muži, byly sepisovány svatební smlouvy. Jejich hlavní úlohou bylo stanovení výše věna a hmotného zajištění šlechtičny během trvání sňatku. Vedle toho mohly zajišťovat také svobodu ženina náboženského vyznání. V raném novověku mohlo být manželství zrušeno až smrtí jednoho z partnerů. Svatební smlouva proto určovala vdovský důchod a případně také vdovské sídlo. Byla tedy jakousi první formou testamentu, která vdově zaručovala hmotné zajištění, pokud nebylo na vdovu pamatováno v manželově poslední vůli. Užívání vdovského důchodu i sídla bylo vázáno na setrvání šlechtičny ve vdovském stavu a tak novým sňatkem končila platnost staré svatební smlouvy.