Cesty a cestování posledních Rožmberků
Cesty a cestování v období raného novověku se v posledních letech staly dosti rozšířeným tématem evropské i české historiografie, jehož soustavné zpracování může vést k osvětlení nových stránek kulturních, politických, hospodářských a sociálních dějin.
Předkládaná práce se zabývá cestovními aktivitami příslušníků poslední - dvanácté - generace nejslavnějšího šlechtického rodu středověkých a raně novověkých Čech - bratrů Viléma a Petra Voka z Rožmberka. Je postavena především na analýze rožmberských cestovních účtů z let 1551-1609. Zaměřuje se na dva okruhy problémů - na podchycení různých druhů cest vykonaných oběma bratry v domácím i zahraničním prostředí ve druhé polovině 16. a na počátku 17. století a na analýzu každodenního cestovního života. Podle převažující cestovní motivace byly u jednotlivých cest rozlišeny komerční či hospodářské, politické a diplomatické, vojenské, studijní a umělecké a v neposlední řadě také rodinné a zdvořilostní záměry. Jízdy v domácím prostředí lze, vzhledem k jejich četnosti a relativně pevně ustálenému průběhu, považovat za specifickou formu rituálu. Přítomná práce věnuje pozornost cestovním přípravám, na nichž závisel hladký průběh všech cest, dále cestovním zastávkám a tranzitním městům. V síti rožmberských tranzitních měst hrál důležitou roli jejich palác na Pražském hradě, který plnil nejen reprezentativní funkci, ale sloužil rovněž jako nástupní místo delších, většinou zahraničních jízd. Práce se zaměřuje i na poznání cestovní reprezentace posledních Rožmberků, na jejich dopravní prostředky, koně, cestovní zásobování, hygienu, bezpečnost a zábavu. K poznání některých intimnějších stránek cestování slouží připojená edice dopisů rožmberských vladařů, jejich rodinných příslušníků, spřízněných pánů a rytířů a některých úředníků.
