Doktorské studium Románské jazyky
Obecná lingvistika
Zkouška z obecné lingvistiky má prokázat, že se doktorand bezpečně orientuje v hlavních problémech a otázkách současné lingvistiky, má přehled o lingvistických směrech (od poč. 20. století do současnosti) a dokáže reflektovat různé metodologické přístupy těchto směrů k řešení konkrétních lingvistických problémů.
Jazykové plány
1. Fonetika a fonologie
2. Morfologie flexivní
3. Morfologie lexikální a derivační
4. Syntax
5. Hypersyntaktická rovina, textová lingvistika
6. Sémantika a pragmatika (přístupy k zachycení významu: strukturalistická sémantika, formální sémantika, sémantika v generativní lingvistice, kognitivní sémantika; hranice sémantiky a pragmatiky).
7. Styl a stylistika
Jazykovědné teorie
1. Teorie evropského strukturalismu (systém a struktura v jazyce – základní principy strukturalistické analýzy, ohniska evropského strukturalismu)
2. Generativní gramatika (teoretická východiska a principy, stručný vývoj, klíčové subteorie)
3. Kognitivní lingvistika (teoretická východiska, reakce na generativní gramatiku, kategorizace, metafora a metonymie, profilace/perspektiva, figure/ground, search domain, espaces mentaux; kritika kognitivní lingvistiky)
4. Korpusová lingvistika (KL jako autonomní jazykovědná teorie – KL jako nástroj pro ověřování hypotéz; corpus based vs. corpus driven přístup, metody ověřování hypotéz, korpusová statistika).
5. Jiné lingvistické teorie (Lexique-Grammaire, teorie optimality a další)
Jazykovědné pojmy a otázky
1. Jazyk (přirozený jazyk, umělý jazyk, nejazykové znakové systémy; vnitřní diferenciace jazyka, jazykové jednotky)
2. Jazykový znak
3. Funkce jazyka a funkce v jazyce
4. Klíčové pojmy Pražské školy (synchronní dynamika, centrum-periférie, aktuální členění větné / FSP, norma / úzus / kodifikace, funkční styly, fonologie, typologie, atd.)
5. Jazyková typologie (principy klasifikace jazyků podle typů; genealogická klasifikace jazyků)
Literatura
Základní:
Čermák František (1997), Jazyk a jazykověda, Praha, Pražská imaginace.
Erhart Adolf (1984), Základy jazykovědy, Praha, SPN.
Palek Bohumil (1989), Základy obecné jazykovědy, Praha, SPN.
Hajičová Eva, Panevová Jarmila, Sgall Petr (2002), Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky I – Teoretická lingvistika, Praha, Karolinum, 2002.
Saussure Ferdinand de (1989), Kurs obecné lingvistiky, Praha, Odeon, 1989.
Skalička Vladimír (2004-2006), Souborné dílo I-III, Praha, Karolinum.
Doporučená:
Aronoff Mark, Rees Miller Janie (2003), The Handbook of Linguistics, Oxford, Blackwell.
Austin John Langshaw (2000), Jak udělat něco slovy, Praha, Filosofia.
Baker Paul, Hardie Andrew, McEnery Tony (2006), A Glossary of Corpus Linguistics, Edinburgh.
Bečka Josef V. (1992), Česká stylistika, Praha, Academia.
Benveniste Emile (1974), Problèmes de linguistique générale I- II, Paris, Gallimard.
Campbell Lyle, Poser William John (2008), Language Classification, History and Method,
Cambridge, Cambridge University Press.
Comrie Bernard (1981), Language Universals and Linguistic Typology, Syntax and Morphology, Oxford, Blackwell.
Croft William (1990), Typology and Universals, Cambridge, Cambridge University Press.
Croft William, Cruse Alan D. (2004), Cognitive Linguistics, New York, Cambridge University Press.
Čermák František, Blatná Renata (2006), Korpusová lingvistika, Stav a modelové přístupy, Praha, NLN.
Čermák František, Klímová Jana, Petkevič Vladimír (eds., 2000), Studie z korpusové lingvistiky, Praha, Karolinum.
Eysenck Michael W. (2008), Kognitivní psychologie, Praha, Academia.
Freidin Robert (2007), Generative grammar, theory and its history, London, Routledge.
Fuchs Catherine, Le Goffic Pierre (2002), Les linguistiques contemporaines (Repères théoriques), Paris, Hachette Livre.
Gaeta Livio, Luraghi Silvia (2003), Introduzione alla linguistica cognitiva, Roma, Carocci.
Hagége Claude (1998), Člověk a řeč, Karolinum, Praha.
Heim Irene, Kratzer Angelika (2005), Semantics in generative grammar, Malden, Mass., Blackwell.
Hjelmslev Louis (1971), Jazyk, Praha, Academia.
Hjelmslev Louis (1972), O základech teorie jazyka, Praha, Academia.
Chiari Isabella (2007), Introduzione alla linguistica computazionale, Laterza, Bari.
Lakoff George (2006), Ženy, oheň a nebezpečné věci, Praha, Triáda.
Lakoff George, Johnson Mark (2002), Metafory, kterými žijeme, Brno, Host.
Luschützky Hans Christian (2003), Uvedení do typologie jazyků, Praha, FF UK.
Lyons John (1977), Semantics, Cambridge, London, New York, Melbourne, Cambridge University Press.
Machová Svatava (ed., 1974-1977), Principy strukturní syntaxe (Antologie), I-II, Praha, SPN.
Machová Svatava, Švehlová Milena (1996), Sémantika & pragmatika jako lingvistické disciplíny, Praha, Pedagogická fakulta UK.
Martinet André (1960), Éléments de linguistique générale, Paris, Colin.
Mathesius Vilém (1982), Jazyk, kultura a slovesnost, Praha, Odeon.
Moreno Cabrera Juan Carlos (1987), Fundamentos de Sintaxis General, Madrid, Síntesis.
Moreno Cabrera Juan Carlos (1991), Curso Universitario de Lingüística General I, Madrid, Síntesis.
Moreno Cabrera Juan Carlos (1994), Curso Universitario de Lingüística General II, Madrid, Síntesis.
Palková Zdena (1994), Fonetika a fonologie češtiny, Praha, UK.
Pinker Steven (2009), Jazykový instinkt. Jak mysl vytváří jazyk, Praha, Dybbuk.
Radford Andrew et al. (2004), Introducción a la lingüística, Madrid – Cambridge, Cambridge University Press.
Reyes Graciela (1990), La pragmática lingüística, Barcelona, Montesinos.
Rotaetxe Amusategi Karmele (1990), Sociolingüística, Madrid, Síntesis.
Sapir Edward (1953), Le langage, Paris, Payot.
Searle John (1969), Speech acts, An essay in the Philosophy of Language, Cambridge University Press.
Sgall Petr a kol. (1986), Úvod do syntaxe a sémantiky, Praha, Academia.
Schlieben-Lange Brigitte (1987), Pragmática lingüística, Madrid, Gredos.
Simone Raffaele (1990), Fundamentos de Lingüística, Barcelona, Ariel.
Snell Bruno (1966), La estructura del lenguaje, Madrid, Gredos.
Solncev Vadim M. (1981), Systém a struktura v jazyce, Praha, Academia.
Tesnière Lucien (1974), Éléments de syntaxe structurale, Paris, Klincksieck.
Tognini-Bonelli Elena (2001), Corpus linguistics at work, Amsterdam, John Benjamins.
Vachek Josef (1964), A Prague School Reader in Linguistics, Bloomington & London, Indiana University Press.
Williams Geoffrey (2005), La linguistique de corpus, Rennes, Presses universitaires de Rennes.
Románská lingvistika
Zkouška z románské lingvistiky je zaměřena především na aspekty diachronní a typologické. Předpokládá se přehled o základních vývojových etapách studovaného románského jazyka v kontextu vývoje ostatních románských jazyků.
1. Latina mezi indoevropskými jazyky, italické jazyky další staré jazyky na Apeninském poloostrově. Vznik latiny
2. Vývoj latiny – periodizace, hlavní prameny poznání. Latina klasická a lidová
3. Proces romanizace, vznik románských jazyků, nejstarší doklady a prameny poznání. Hlavní typologické rozdíly mezi latinou a románskými jazyky
4. Klasifikace a typologie románských jazyků. Románie východní a západní, centrální a periferní, Romania continua
5. Dějiny romanistiky
6. Česká romanistika
7. Jazyky galorománské − rozšíření, vnitřní diferenciace; charakteristika fonetická, morfologická, lexikální; specifické rysy
8. Jazyky iberorománské − rozšíření, vnitřní diferenciace; charakteristika fonetická, morfologická, lexikální; specifické rysy
9. Jazyky italorománské − rozšíření, vnitřní diferenciace; charakteristika fonetická, morfologická, lexikální; specifické rysy
10. Jazyky balkánskorománské − rozšíření, vnitřní diferenciace; charakteristika fonetická,
morfologická, lexikální; specifické rysy
Literatura:
Adams James N. (2007), The Regional Diversification of Latin. 200 BC - AD 600, Cambridge, Cambridge University Press.
Alkire Ti, Rosen Carol (2010), Romance Languages. A Historical Introduction, Cambridge,
Cambridge University Press.
Bec Pierre (1970), Manuel pratique de philologie romane I-II, Paris, Picard.
Bourciez Edouard (1946), Eléments de linguistique romane, Paris, Klincksieck.
Ducháček Otto a kol. (1963), Bibliografické uvedení do románské jazykovědy I-II, Praha, SPN.
Gauger Hans-Martin (1989), Introduccion a la lingüsítica románica, Madrid, Gredos.
Klinkenberg Jean Marie (1994), Des langues romanes, Louvain-la-Neuve, Duculot.
Ledgeway Adam (2012), From Latin to Romance. Morphosyntactic Typology and Change, Oxford, Oxford University Press.
Lüdtke Helmut (1974), Historia del léxico románico, Madrid, Gredos.
Maiden Martin et al. (ed., 2011), The Cambridge History of the Romance Languages, Volume I, Structures, Cambridge, Cambridge University Press.
Ostrá Růžena, Spitzová Eva (1995), Úvod do studia románských jazyků, Brno, Masarykova univerzita.
Posner Rebecca (1972), The Romance Languages: A Linguistic Introduction, New York, Doubleday.
Price Glanville et al. (2002), Encyklopedie jazyků Evropy, Praha, Volvox Globator.
Renzi Lorenzo, Salvi Giampaolo (1994), Nuova introduzione alla filologia romanza, Bologna, Il Mulino.
Šabršula Jan a kol. (1980), Úvod do srovnávacího studia románských jazyků, Praha, SPN.
Tagliavini Carlo (1982), Le origini delle lingue neolatine, Bologna, Pátron Editore. (španělský překlad: Orígenes de las lenguas neolatinas, México, Fondo de Cultura Económica, 1973).
Wartburg Walter von, Muñoz Cortés Manuel (1952), La fragmentación lingüística de la Romania, Madrid, Gredos.
Metodologie lingvistického výzkumu
Zkouška z metodologie lingvistického výzkumu ověřuje, zda doktorand ovládá a chápe základní metodologické postupy vědecké práce a dokáže je aplikovat v lingvistice. Zkouška se skládá jednak z obecné rozpravy nad jedním z níže uvedených témat a jednak z konkrétní diskuse nad metodologickým postupem připravované dizertační práce.
1. Lingvistická metodologie na pozadí metodologie vědy. Vědecké poznání, indukce, dedukce, hypoteticko-deduktivní metoda, princip falsifikace. Validita, reliabilita. Kvalitativní a kvantitativní výzkum, akční výzkum.
2. Jazykovědná teorie, hypotéza. Teoretická východiska současných lingvistických teorií. Metody ověřování hypotéz v lingvistice (introspekce, korpusová data; sociolingvistický výzkum): úskalí jednotlivých postupů.
3. Reprezentativnost jazykových dat, reprezentativnost korpusu. Vzorek vs. populace, základy statistiky s aplikací zejm. na korpusovou lingvistiku (četnost absolutní a relativní, srovnání četnosti; měření souvýskytu /MI-score, T-score.../; pojem „kolokace", statistické a funkční pojetí kolokací).
4. Lingvistika v kontaktu s příbuznými vědními obory: filosofie jazyka (analytická a postanalytická filozofie), lingvistika a logika (využití pojmů a postupů logiky, zejm. v sémantice), psycholingvistika, sociolingvistika.
Literatura:
Austin John Langshaw (1962), How to Do Things with Words, Cambridge MA, Harvard University Press. Český překlad: Jak udělat něco slovy, Praha, Filosofia, 2000.
Čermák František (1997), Základy lingvistické metodologie: nástin hlavních principů na pozadí obecné teorie vědy, Praha, Karolinum.
Disman Miroslav (1998), Jak se vyrábí sociologická znalost, příručka pro uživatele, Praha,
Karolinum.
Hendl Jan (2005), Kvalitativní výzkum, základní metody a aplikace, Praha, Portál.
Hendl Jan (2012), Přehled statistických metod, analýza a metaanalýza dat, Praha, Portál.
Kuhn Thomas S. (1962), The Structure of Scientific Revolutions, Chicago, University of Chicago.
Český překlad: Struktura vědeckých revolucí, Praha, Oikúmené, 1996.
Lüdeling Anke, Kytö Merja. (eds., 2008), Corpus Linguistics. An International Hanbook, Volume 1, Berlin – New York, Mouton de Gruyter.
Lüdeling Anke, Kytö Merja. (eds., 2009), Corpus Linguistics. An International Hanbook, Volume 2, Berlin – New York, Mouton de Gruyter.
Oakes Michael P. (1998), Statistics for corpus linguistics, Edinburgh, Edinburgh university press.
Oliva Karel, Doležalová Drahomíra (2004), O korpusu jako o zdroji jazykových dat, in: Karlík Petr (ed.), Korpus jako zdroj dat o češtině, Brno, MU v Brně, s. 7-10.
Peregrin Jaroslav (2005), Kapitoly z analytické filozofie, Praha, Filosofia.
Popper Karl R., Logika vědeckého bádání [obálkový název: Logika vědeckého zkoumání], Praha, Oikúmené, 1997.
Radimský Jan (2005), Des méthodes de vérification en linguistique, in: Čermák Petr, Tláskal Jaromír (editores), Las lenguas románicas: su unidad y diversidad, Praha, Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, s. 178-184.
Volín Jan (2007), Statistické metody ve fonetickém výzkumu, Praha, Epocha.
Wittgenstein Ludwig (1951), Filosofická zkoumání, Praha, Filosofia.
Specializace
Obsah zkoušky definuje školitel po dohodě s předsedou oborové rady s ohledem na konkrétní zaměření dizertační práce doktoranda. Doktorand má u této zkoušky prokázat výbornou znalost bibliografie v oblasti své specializace, porozumění současnému stavu oboru a schopnost řešit konkrétní problémy s použitím aktuálních teoretických rámců.
