Charakteristika oborových předmětů

Doktorské studium Románské jazyky

  • Obecná lingvistika


Zkouška z obecné lingvistiky má prokázat, že se doktorand bezpečně orientuje v hlavních problémech a otázkách současné lingvistiky, má přehled o lingvistických směrech (od poč. 20. století do současnosti) a dokáže reflektovat různé metodologické přístupy těchto směrů k řešení konkrétních lingvistických problémů.
 

Jazykové plány
1. Fonetika a fonologie
2. Morfologie flexivní
3. Morfologie lexikální a derivační
4. Syntax
5. Hypersyntaktická rovina, textová lingvistika
6. Sémantika a pragmatika (přístupy k zachycení významu: strukturalistická sémantika, formální sémantika, sémantika v generativní lingvistice, kognitivní sémantika; hranice sémantiky a pragmatiky).
7. Styl a stylistika
 

Jazykovědné teorie
1. Teorie evropského strukturalismu (systém a struktura v jazyce – základní principy strukturalistické analýzy, ohniska evropského strukturalismu)
2. Generativní gramatika (teoretická východiska a principy, stručný vývoj, klíčové subteorie)
3. Kognitivní lingvistika (teoretická východiska, reakce na generativní gramatiku, kategorizace, metafora a metonymie, profilace/perspektiva, figure/ground, search domain, espaces mentaux; kritika kognitivní lingvistiky)
4. Korpusová lingvistika (KL jako autonomní jazykovědná teorie – KL jako nástroj pro ověřování hypotéz; corpus based vs. corpus driven přístup, metody ověřování hypotéz, korpusová statistika).
5. Jiné lingvistické teorie (Lexique-Grammaire, teorie optimality a další)
 

Jazykovědné pojmy a otázky
1. Jazyk (přirozený jazyk, umělý jazyk, nejazykové znakové systémy; vnitřní diferenciace jazyka, jazykové jednotky)
2. Jazykový znak
3. Funkce jazyka a funkce v jazyce
4. Klíčové pojmy Pražské školy (synchronní dynamika, centrum-periférie, aktuální členění větné / FSP, norma / úzus / kodifikace, funkční styly, fonologie, typologie, atd.)
5. Jazyková typologie (principy klasifikace jazyků podle typů; genealogická klasifikace jazyků)
 

Literatura
Základní:

  • Čermák František (1997), Jazyk a jazykověda, Praha, Pražská imaginace.
  • Erhart Adolf (1984), Základy jazykovědy, Praha, SPN.
  • Palek Bohumil (1989), Základy obecné jazykovědy, Praha, SPN.
  • Hajičová Eva, Panevová Jarmila, Sgall Petr (2002), Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky I – Teoretická lingvistika, Praha, Karolinum, 2002.
  • Saussure Ferdinand de (1989), Kurs obecné lingvistiky, Praha, Odeon, 1989.
  • Skalička Vladimír (2004-2006), Souborné dílo I-III, Praha, Karolinum.
     

Doporučená:

  • Aronoff Mark, Rees Miller Janie (2003), The Handbook of Linguistics, Oxford, Blackwell.
  • Austin John Langshaw (2000), Jak udělat něco slovy, Praha, Filosofia.
  • Baker Paul, Hardie Andrew, McEnery Tony (2006), A Glossary of Corpus Linguistics, Edinburgh.
  • Bečka Josef V. (1992), Česká stylistika, Praha, Academia.
  • Benveniste Emile (1974), Problèmes de linguistique générale I- II, Paris, Gallimard.
  • Campbell Lyle, Poser William John (2008), Language Classification, History and Method,
  • Cambridge, Cambridge University Press.
  • Comrie Bernard (1981), Language Universals and Linguistic Typology, Syntax and Morphology, Oxford, Blackwell.
  • Croft William (1990), Typology and Universals, Cambridge, Cambridge University Press.
  • Croft William, Cruse Alan D. (2004), Cognitive Linguistics, New York, Cambridge University Press.
  • Čermák František, Blatná Renata (2006), Korpusová lingvistika, Stav a modelové přístupy, Praha, NLN.
  • Čermák František, Klímová Jana, Petkevič Vladimír (eds., 2000), Studie z korpusové lingvistiky, Praha, Karolinum.
  • Eysenck Michael W. (2008), Kognitivní psychologie, Praha, Academia.
  • Freidin Robert (2007), Generative grammar, theory and its history, London, Routledge.
  • Fuchs Catherine, Le Goffic Pierre (2002), Les linguistiques contemporaines (Repères théoriques), Paris, Hachette Livre.
  • Gaeta Livio, Luraghi Silvia (2003), Introduzione alla linguistica cognitiva, Roma, Carocci.
  • Hagége Claude (1998), Člověk a řeč, Karolinum, Praha.
  • Heim Irene, Kratzer Angelika (2005), Semantics in generative grammar, Malden, Mass., Blackwell.
  • Hjelmslev Louis (1971), Jazyk, Praha, Academia.
  • Hjelmslev Louis (1972), O základech teorie jazyka, Praha, Academia.
  • Chiari Isabella (2007), Introduzione alla linguistica computazionale, Laterza, Bari.
  • Lakoff George (2006), Ženy, oheň a nebezpečné věci, Praha, Triáda.
  • Lakoff George, Johnson Mark (2002), Metafory, kterými žijeme, Brno, Host.
  • Luschützky Hans Christian (2003), Uvedení do typologie jazyků, Praha, FF UK.
  • Lyons John (1977), Semantics, Cambridge, London, New York, Melbourne, Cambridge University Press.
  • Machová Svatava (ed., 1974-1977), Principy strukturní syntaxe (Antologie), I-II, Praha, SPN.
  • Machová Svatava, Švehlová Milena (1996), Sémantika & pragmatika jako lingvistické disciplíny, Praha, Pedagogická fakulta UK.
  • Martinet André (1960), Éléments de linguistique générale, Paris, Colin.
  • Mathesius Vilém (1982), Jazyk, kultura a slovesnost, Praha, Odeon.
  • Moreno Cabrera Juan Carlos (1987), Fundamentos de Sintaxis General, Madrid, Síntesis.
  • Moreno Cabrera Juan Carlos (1991), Curso Universitario de Lingüística General I, Madrid, Síntesis.
  • Moreno Cabrera Juan Carlos (1994), Curso Universitario de Lingüística General II, Madrid, Síntesis.
  • Palková Zdena (1994), Fonetika a fonologie češtiny, Praha, UK.
  • Pinker Steven (2009), Jazykový instinkt. Jak mysl vytváří jazyk, Praha, Dybbuk.
  • Radford Andrew et al. (2004), Introducción a la lingüística, Madrid – Cambridge, Cambridge University Press.
  • Reyes Graciela (1990), La pragmática lingüística, Barcelona, Montesinos.
  • Rotaetxe Amusategi Karmele (1990), Sociolingüística, Madrid, Síntesis.
  • Sapir Edward (1953), Le langage, Paris, Payot.
  • Searle John (1969), Speech acts, An essay in the Philosophy of Language, Cambridge University Press.
  • Sgall Petr a kol. (1986), Úvod do syntaxe a sémantiky, Praha, Academia.
  • Schlieben-Lange Brigitte (1987), Pragmática lingüística, Madrid, Gredos.
  • Simone Raffaele (1990), Fundamentos de Lingüística, Barcelona, Ariel.
  • Snell Bruno (1966), La estructura del lenguaje, Madrid, Gredos.
  • Solncev Vadim M. (1981), Systém a struktura v jazyce, Praha, Academia.
  • Tesnière Lucien (1974), Éléments de syntaxe structurale, Paris, Klincksieck.
  • Tognini-Bonelli Elena (2001), Corpus linguistics at work, Amsterdam, John Benjamins.
  • Vachek Josef (1964), A Prague School Reader in Linguistics, Bloomington & London, Indiana University Press.
  • Williams Geoffrey (2005), La linguistique de corpus, Rennes, Presses universitaires de Rennes.


 

  • Románská lingvistika


Zkouška z románské lingvistiky je zaměřena především na aspekty diachronní a typologické. Předpokládá se přehled o základních vývojových etapách studovaného románského jazyka v kontextu vývoje ostatních románských jazyků.


1. Latina mezi indoevropskými jazyky, italické jazyky další staré jazyky na Apeninském poloostrově. Vznik latiny
2. Vývoj latiny – periodizace, hlavní prameny poznání. Latina klasická a lidová
3. Proces romanizace, vznik románských jazyků, nejstarší doklady a prameny poznání. Hlavní typologické rozdíly mezi latinou a románskými jazyky
4. Klasifikace a typologie románských jazyků. Románie východní a západní, centrální a periferní, Romania continua
5. Dějiny romanistiky
6. Česká romanistika
7. Jazyky galorománské − rozšíření, vnitřní diferenciace; charakteristika fonetická, morfologická, lexikální; specifické rysy
8. Jazyky iberorománské − rozšíření, vnitřní diferenciace; charakteristika fonetická, morfologická, lexikální; specifické rysy
9. Jazyky italorománské − rozšíření, vnitřní diferenciace; charakteristika fonetická, morfologická, lexikální; specifické rysy
10. Jazyky balkánskorománské − rozšíření, vnitřní diferenciace; charakteristika fonetická,
morfologická, lexikální; specifické rysy

 

Literatura:

  • Adams James N. (2007), The Regional Diversification of Latin. 200 BC - AD 600, Cambridge, Cambridge University Press.
  • Alkire Ti, Rosen Carol (2010), Romance Languages. A Historical Introduction, Cambridge,
  • Cambridge University Press.
  • Bec Pierre (1970), Manuel pratique de philologie romane I-II, Paris, Picard.
  • Bourciez Edouard (1946), Eléments de linguistique romane, Paris, Klincksieck.
  • Ducháček Otto a kol. (1963), Bibliografické uvedení do románské jazykovědy I-II, Praha, SPN.
  • Gauger Hans-Martin (1989), Introduccion a la lingüsítica románica, Madrid, Gredos.
  • Klinkenberg Jean Marie (1994), Des langues romanes, Louvain-la-Neuve, Duculot.
  • Ledgeway Adam (2012), From Latin to Romance. Morphosyntactic Typology and Change, Oxford, Oxford University Press.
  • Lüdtke Helmut (1974), Historia del léxico románico, Madrid, Gredos.
  • Maiden Martin et al. (ed., 2011), The Cambridge History of the Romance Languages, Volume I, Structures, Cambridge, Cambridge University Press.
  • Ostrá Růžena, Spitzová Eva (1995), Úvod do studia románských jazyků, Brno, Masarykova univerzita.
  • Posner Rebecca (1972), The Romance Languages: A Linguistic Introduction, New York, Doubleday.
  • Price Glanville et al. (2002), Encyklopedie jazyků Evropy, Praha, Volvox Globator.
  • Renzi Lorenzo, Salvi Giampaolo (1994), Nuova introduzione alla filologia romanza, Bologna, Il Mulino.
  • Šabršula Jan a kol. (1980), Úvod do srovnávacího studia románských jazyků, Praha, SPN.
  • Tagliavini Carlo (1982), Le origini delle lingue neolatine, Bologna, Pátron Editore. (španělský překlad: Orígenes de las lenguas neolatinas, México, Fondo de Cultura Económica, 1973).
  • Wartburg Walter von, Muñoz Cortés Manuel (1952), La fragmentación lingüística de la Romania, Madrid, Gredos.
     

  • Metodologie lingvistického výzkumu


Zkouška z metodologie lingvistického výzkumu ověřuje, zda doktorand ovládá a chápe základní metodologické postupy vědecké práce a dokáže je aplikovat v lingvistice. Zkouška se skládá jednak z obecné rozpravy nad jedním z níže uvedených témat a jednak z konkrétní diskuse nad metodologickým postupem připravované dizertační práce.


1. Lingvistická metodologie na pozadí metodologie vědy. Vědecké poznání, indukce, dedukce, hypoteticko-deduktivní metoda, princip falsifikace. Validita, reliabilita. Kvalitativní a kvantitativní výzkum, akční výzkum.
2. Jazykovědná teorie, hypotéza. Teoretická východiska současných lingvistických teorií. Metody ověřování hypotéz v lingvistice (introspekce, korpusová data; sociolingvistický výzkum): úskalí jednotlivých postupů.
3. Reprezentativnost jazykových dat, reprezentativnost korpusu. Vzorek vs. populace, základy statistiky s aplikací zejm. na korpusovou lingvistiku (četnost absolutní a relativní, srovnání četnosti; měření souvýskytu /MI-score, T-score.../; pojem „kolokace", statistické a funkční pojetí kolokací).
4. Lingvistika v kontaktu s příbuznými vědními obory: filosofie jazyka (analytická a postanalytická filozofie), lingvistika a logika (využití pojmů a postupů logiky, zejm. v sémantice), psycholingvistika, sociolingvistika.
 

Literatura:

  • Austin John Langshaw (1962), How to Do Things with Words, Cambridge MA, Harvard University Press. Český překlad: Jak udělat něco slovy, Praha, Filosofia, 2000.
  • Čermák František (1997), Základy lingvistické metodologie: nástin hlavních principů na pozadí obecné teorie vědy, Praha, Karolinum.
  • Disman Miroslav (1998), Jak se vyrábí sociologická znalost, příručka pro uživatele, Praha,
  • Karolinum.
  • Hendl Jan (2005), Kvalitativní výzkum, základní metody a aplikace, Praha, Portál.
  • Hendl Jan (2012), Přehled statistických metod, analýza a metaanalýza dat, Praha, Portál.
  • Kuhn Thomas S. (1962), The Structure of Scientific Revolutions, Chicago, University of Chicago.
  • Český překlad: Struktura vědeckých revolucí, Praha, Oikúmené, 1996.
  • Lüdeling Anke, Kytö Merja. (eds., 2008), Corpus Linguistics. An International Hanbook, Volume 1, Berlin – New York, Mouton de Gruyter.
  • Lüdeling Anke, Kytö Merja. (eds., 2009), Corpus Linguistics. An International Hanbook, Volume 2, Berlin – New York, Mouton de Gruyter.
  • Oakes Michael P. (1998), Statistics for corpus linguistics, Edinburgh, Edinburgh university press.
  • Oliva Karel, Doležalová Drahomíra (2004), O korpusu jako o zdroji jazykových dat, in: Karlík Petr (ed.), Korpus jako zdroj dat o češtině, Brno, MU v Brně, s. 7-10.
  • Peregrin Jaroslav (2005), Kapitoly z analytické filozofie, Praha, Filosofia.
  • Popper Karl R., Logika vědeckého bádání [obálkový název: Logika vědeckého zkoumání], Praha, Oikúmené, 1997.
  • Radimský Jan (2005), Des méthodes de vérification en linguistique, in: Čermák Petr, Tláskal Jaromír (editores), Las lenguas románicas: su unidad y diversidad, Praha, Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, s. 178-184.
  • Volín Jan (2007), Statistické metody ve fonetickém výzkumu, Praha, Epocha.
  • Wittgenstein Ludwig (1951), Filosofická zkoumání, Praha, Filosofia.
     

  • Specializace


Obsah zkoušky definuje školitel po dohodě s předsedou oborové rady s ohledem na konkrétní zaměření dizertační práce doktoranda. Doktorand má u této zkoušky prokázat výbornou znalost bibliografie v oblasti své specializace, porozumění současnému stavu oboru a schopnost řešit konkrétní problémy s použitím aktuálních teoretických rámců.

 

  • Charakteristika oborových předmětů